Jak jsem přestával kouřit

fejeton

Jak jsem přestával kouřit

Člověk si v určitých životních situacích uvědomí krátkost a neodvratitelnou konečnost svého bytí. Těchto situací je zřejmě nepřeberné množství, může se jednat o smrt blízké osoby, nebo naopak smrt někoho naprosto neznámého, který nás poctil blízkostí v okamžiku svého konce. Jako "onou určitou situací", měnící náš život, můžou být člověku i jiná neštěstí, jako vydání dalšího CD nesmrtelného slavíka či oznámení nové strategie vlády. Jak jsem již předestřel, "oněch určitých situací" je celá řada a nepřeberné množství navrch, každý člověk pak vnímá ty, které z nějakého zapovězeného důvodu působí právě na něj, přičemž jej ostatní nechávají chladnými. Pro někoho je složení maturitní zkoušky pouze jedna z mnoha událostí v životě, pro jiného pak zcela převratný zážitek. Já osobně jsem zažil několik zásadních událostí a každá mne samozřejmě nějak poznamenala. Jednou z těchto událostí bylo i získání onoho kouzelného a mnohdy přeceňovaného titulu.

Tak došlo k tomu, že jsem si po dostudování uvědomil, že nemládnu a přeci jen bych chtěl prožít krásný, sluncem zalitý a karamelem okořeněný život. Rozhodl jsem se tedy pilně pracovat, nekouřit, pokud možno nepít a vůbec žít jako moderní společensky uvědomělý muž. Situace byla tak převratná, že bych snad i začal sportovat, jíst zdravě a vůbec těšit se ze svého maloměstského snu. Za svůj první cíl jsem zvolil skoncování s kouřením jemného tabáku.

Na tomto místě se musím trochu zastavit a zamyslet se nad významem přídavných jmen; čtenáři totiž musí být zřejmé, že ono skoncování s tabákem pro mne bylo velice těžké, tíha tohoto rozhodnutí tkví právě a jedině v onom přídavném jméně jemný, což evokuje spíše příjemné pocity, kterých se vždy vzdáváme těžce. Pokud bych napsal, že chci skoncovat s odporným, nechutným či slizkým tabákem, pak bude tento úkon mnohem lehčí, než skoncovat s jemným tabákem, to snad dá rozum. Za všechny tyto konotace tak vděčíme právě přídavným jménům. Vraťme se však k tématu.

Jak jsem již předestřel, mým neochvějným záměrem se stalo skoncovat s kouřením. Vědom si tohoto úkolu, přistupoval jsem k němu s vědeckou pečlivostí. Na internetu jsem vyhledával informace o nezdravém kouření, zpovědi napravených kuřáku i fotografie zničených orgánů, jejichž zničení přímo nebo nepřímo souvisí s užíváním tabáku. Vyhledal jsem různá doporučení k změně životního stylu a pročetl příbalové informace k nikotinovým náhražkám za ony zlořečené cigarety. Během sběru dat k mé přípravě jsem se dozvěděl i nepříjemný fakt o navyšování váhy bývalých kuřáků; zjistil jsem s úžasem, že mnoho mých objemnějších přátel jsou bývalí kuřáci a přesvědčil se, že místo vytoužené cigarety pouze dodávali tělu cukr a tuk v mnoha podobách i barvách. Vnitřně jsem se tak připravil na změnu své tělesné schránky, kterou jsem se rozhodl korigovat pohybem a přísnou kontrolou kalorií. Vše se tak blížilo ke dni, který měl odstartovat změnu mého života, přípravou a dějinnou důležitostí srovnatelnou pouze s vyloděním spojeneckých sil v Normandii roku 1944. Týden před určeným datem jsem se budil třesoucí se strachy, neb mě ve snech pronásledovala jakási hrozivá příšera, složená z karcinomu plic, nedokouřené cigarety a učebnice matematiky pro střední školy.

Poslední cigaretu jsem si dal večer 30. září 2011, zapil ji trochou slivovice, na znamení důležitosti tohoto okamžiku jsem se dlouze zahleděl před sebe, poté na neurčitou dobu zavřel oči a zaklonil hlavu; ostatně těmito úkony jsou provázena všechna důležitá rozhodnutí ve filmech, proto snad mají nějakou váhu, každopádně si pak člověk připadá světově, i když sedí doma a kouká na špinavou zeď.

První den bez tabáku proběhl celkem nekonfliktně, především proto, že jsem využil víkendu a celý jej prospal. Druhý den již přicházel pocit lehké nervozity, který bych přirovnal k trhání zubu nebo právu útrpnému středověkého soudního tribunálu. Myslím, že nejlépe popíši svůj den bez tabáku jednoduchým výčtem spotřebovaného zboží. Především se jednalo o dva balíky (záměrně zde uvádím nezdrobnělou verzi tohoto balení) gumových medvídků, dále jednu čokoládu barvy tmavé, jeden nanuk, dvě nožičky párků, rohlík, pytlík bonbónů ovocné chuti a v neposlední řadě tři propisovací tužky různých barev, ty jsem však nezkonzumoval celé, ale pouze jsem dokonale pozměnil jejich obal, a to pouze za pomoci svých zubů.

Takto vypadal průměrný den následující týden, ale vše se začínalo uklidňovat a já se rozhodl pokračovat ve svém plánu naplňovat svůj život mladého slušného občana. Teď, když budu žít zdravě, pravděpodobně umřu později, to byl také důvod k přestání s tímto zlozvykem. Můžu se tak těšit na krásný, bohatý a dlouhý život. Jistě nemůžu s dlouhým životem počítat absolutně, v rovnici života je mnoho proměnných, které jí činí nevypočitatelnou, ale každý čtenář mi musí dát za pravdu, že pravděpodobnost delšího věku se s omezením karcinogenů zvětšuje.

Jako každý nadějný a odpovědný občan jsem se aktivně začal zajímat o svou budoucnost; jakožto učitel zřejmě nikdy nebudu patřit k nejbohatším spoluobčanům, chápu to, neboť se zřejmě jedná o nepotřebnou práci, která se svým přínosem společnosti nemůže rovnat zásadním pracím jako je tvorba reklamy, zastupování sportovního klubu v médiích nebo přesouvání imaginárních peněz na imaginárním trhu. Naštěstí si společnost uvědomuje důležitost těchto a dalších poslání a patřičně je, na rozdíl od profese pedagogické, náležitě ohodnocuje.

Nepředpokládal jsem, že budu někdy vlastnit zámek se zlatým schodištěm, ostatně bych v této hrůze ani žít nechtěl, ale zjištění, že bych až do svého důchodu splácel byt velikostně hodný trpaslíka, bez šatstva a příslušenství, tedy v případě, že by mě banka poctila svou náklonností, mne trochu znejistěla. Na závěr jsem si na internetu propočítal, kolik budu jako celoživotní plátce daní brát v onom důchodu. S úlevou jsem zjistil, že si žádný byt ani kupovat nemusím, neboť bych jej musel ihned po splacení prodat a koupit si na důchod stan, což by bylo jediné ubytování, které bych byl schopen dotovat z onoho vyměřeného důchodu. Všechna tato zjištění mě přivedla na spásnou myšlenku. Zašel jsem do nejbližší trafiky a koupil si svou oblíbenou značku cigaret, pevně rozhodnut po zbytek svého krátkého života přestat přemýšlet o blbostech a pokud možno nedožít se důchodového věku. Já totiž strašně nerad spím v parku, je tam zima a veverky mají blechy.

Václav Čada